,,Jako mnoho současných médií je grafický design dnes charakterizován svojí nejistou identitou.” (Bailey & Peško, 2013) Proč tedy studovat obor s tak nepokojnou vyhlídnou?

Pod názvem Nepokojné putování vyplouvám v lednu tohoto roku do vod textů o designu. Původní název překvapivě odpovídá povaze následujících týdnů. Jak poznávám, čtení a psaní o designu, je s ním samotným spojeno více, než by se středoškolskému studentu mohlo zdát. Podobně napsala Anne Burdick: „Přenos slov a verbálních vyjádření do vizuální formy je [...] podstatou grafického designu. Říkala jsem jim, že manipulace s jazykem a typografií je hlavní ingrediencí, která odlišuje naši práci od ilustrátorů. Ti se zaobírají výhradně obrazy.Takže, proč se studenti i profesionální designéři psaní tolik brání? Grafický design není ani striktně vizuálním, ani verbálním médiem. Naopak. Je to jako v manželství. Vše je propojené, napojené, neoddělitelné.(Anne Burdick, 1993)

Svou cestou designem sbírám rezonující části textů z knih, článků, nebo videí a shromažďuji je do myšlenkové mapy s prošlými cestičkami. Uložené citace, lidé, na které narážím, weby a knihy, které mě provázejí následně zaplňují mobilní aplikaci Nepokojné putování. Vytvořená aplikace je mou odpovědí na to, jak zprostředkovat spolužákům a potencionálním poutníkům grafickým designem, moje poznatky z cesty. Nabízím jednoduchou platformu k utvoření komunity zájemců objevovat, propojovat a sdílet informace, názory.

Během shromažďování názorů narážím také na přímé příspěvky skupiny XLVRS na jejich Twitteru. Píší: ,,Graphic designers are real experts in fabricating meaning for utterly meaningless activity.” – Grafičtí designéři jsou skuteční odborníci na vymýšlení smyslu pro naprosto nesmyslnou činnost. XLVRS odmítají ,,graphic” a chtějí více ,,design”. Ano grafičtí designéři jsou opravdu experti na vytváření obrazů věcí. ,,If a picture isn't a thing itself, it’s a picture of the thing; it's a middleman.” – Pokud obrázek není věc sama o sobě, je to obrázek věci; je to prostředník. Jako řešení navrhují zkoumání primárních materiálů, ať už jsou to data, nebo například kamenný masiv.

Odhalování jádra a motivů ,,věcí” vnímám jako nejdůležitější součást designu. Hledání pomáhá i ke správnému pohledu na hluboké téma ekologie. ,,Řešením je nevyrábět blbosti, ale věci s hodnotou, které přetrvají. Na knize, kterou budu mít v knihovně roky a budu se k ní vracet, nevidím nic špatného. Určitě je to ale velké téma a uvidíme, kam se v budoucnu v tomto ohledu dostaneme. Je potřeba se touto problematikou zabývat a nebrat ji na lehkou váhu. (OKOLO, 2020) Dnes to vidím stejně, stále potřebuji materiál. ,,Materiál je pro mě způsob, jak používat své tělo. Myslím, že v současnosti jsme od svých těl hodně oddělení.” (Alžběta Brůmová, 2020). Materiál však musí dávat smysl v čase, kdy se s ním pracuje. A to je jedna z příčin nejasného ohraničení designu. Design stále reaguje na proměňující proud společenského dění.

A teď, po třech měsících, už hledím na mapu svého putování s odstupem. Není to jedna chronologicky se vinoucí stezka, jak bychom mohli očekávat, nýbrž mapa s cestičkami do všech stran. Má jasný střed, od něhož se větví hlavní témata – čtení a psaní o designu, jak dělat design, co je design, udržitelnost a další. A další malé odbočky. Vím, že mohu snadno sklouznout k bezmyšlenkovitému pobíhání od jedné stezky k druhé. Ale vždyť právě to se musí designér svým putováním naučit. Designovat svůj čas, objevovat, vybírat a propojovat. Jsou li spoje bytelné a promyšlené, dávají vzrůst příbytkům pro další práci.

Nejistá identita designu se začíná vyjasňovat. Ale přece jen ,,nevědět, kde přesně se nacházíš (v šedé zóně), má za výsledek sílu, energii a tah, protože jsi sám velmi zvědav na svoji práci, je pravděpodobné, že se ta zvědavost přenese i na ostatní.”(Bailey & Peško, 2013)