Taková kategorie filmu oficiálně neexistuje. Poetnografie je označení pro prolínání etnografie s uměním a využil jsem ho při uvědomění, že některé snímky, které mě hrubě zasáhly, mají společné znaky. Jsou to filmy na pomezí dokumentů, etnografického pozorování a hraných filmů, filmy se skutečnými lidmi v hlavních rolích, v jejich přirozeném prostředí. Buď jen tiše pozorují a zachycují, ale dělají to s citem a poetikou, nebo scénář připravují s ohledem ke zkušenosti aktéra — v tradici Flahertyho. Jsou to filmy poetické, naplněné otázkami po koloběhu života a smyslu bytí. Těžko se definují, těžko se popisují, těžko se uzavírají do vlastní kategorie — ale když jich pár uvidíte, sami tu spojitost ucítíte. Chce to jen trochu poetickou a trochu etnografickou duši.

Tohle je subjektivní databáze mého duchovního kina…